V oblasti elektronické hudby existuje málo kapel tak zásadních, jako jsou Massive Attack. Stáli u zrodu trip-hopu a jakkoliv toto označení nikdy nesnášeli, tak se ho vždy doopravdy nezbavili. Jejich písně s potemnělou atmosférou, výraznými basovými linkami a příjemými rytmy částečně tento styl definovaly. O trip-hopu se sice tvrdí, že je již pár let mrtvý, protože všechny kapely, které se mu věnovaly se posunuly o kus dále a už nezůstal nikdo, kdo by tvořil v této části hudebního spektra, existují však interpreti, kteří se nevzdálili o moc, jako právě Massive Attack. Od vydání jejich zatím poslední desky 100th Window uběhlo už dlouhých sedm let a slyšet jste je mohli jen na koncertních a festivalových pódiích (sluší se vzpomenout na famózní vysoupení na Rock for People 2008), takže očekávání od právě vycházející desky Heligoland jsou obrovská. V této souvislosti se obávám, aby tato očekávání nedosáhla nereálných rozměrů, protože to by znamenalo negativní přijetí alba, i kdyby bylo sebelepší. Tak se pojďme podívat, jestli těch sedm let čekání za to stálo.

01 Pray For Rain

Tichý, temný, klavírem podbarvený song, který si pamatujete z EP Splitting the Atom a rukopis Massive Attack je v něm zcela zřetelný. Ve střední části velmi pozvolna graduje, aby se před koncem vrátil k uvolněné, zamyšlené poloze.

02 Babel

Album zrychluje a do dubových beatů se ozývá krásný hlas Martiny Topley-Bird, který na albu uslyšíte celkem dvakrát a pokaždé je to příjemný zážitek. Ze syrového zvuku basy přímo slyšíte napínání strun a veškerou energii, která jde přímo do hudby.

03 Splitting the Atom

Temná a depresivní skladba, která jako kdyby vypadla z Mezzanine, ale silně elektronická, o rytmus se stará jen pravidelný zvuk kopáku a o zbytek syntezátory a temný hlas Granta Marshalla.

04 Girl, I Love You

Z klidného začátku zrychluje a graduje do zvukově bohatého konce, který vás nenechá v klidu.

05 Psyche

Píseň stojí téměř celá na hlasu Martiny Topley-Bird, ale rozhodně to nebyla špatná volba, protože má hlas krásný a rozhodně nedělá problémy se do něj zaposlouchat.

06 Flat of the Blade

Pomalá, melancholická s rytmy dodávajícími jí zvuk rozházenosti, neuspořádanosti.

07 Paradise Circus

Skvělá věc vystavěná jen na klavíru, minimalistických bubnech, silné base a okouzlujícím hlase Hope Sandoval (ano, trochu ujíždím na ženských hlasech, ale kdo ne ).

08 Rush Minute

Ne jedna, ale necelých pět minut vás dostane ze zasnění způsobeného předchozími tracky zpět do normálu.

09 Saturday Come Slow

Jakmile jsem se dozvěděl, že na albu Heligoland bude zpívat Damon Albarn, začal jsem se na něj těšit ještě víc. A jeho přizvání k natáčení bylo rozhodně velkým plusem, protože jeho charakteristický hlas se tu perfektně vyjímá, zasazený do skvělé hudby.

10 Atlas Air

Sedmiminutová jízda po horské dráze, která vede jen nahoru a končí skvělou jízdou a zanechává příjemný dojem i poté, co reproduktory umlknou.

Shrnutí:

Heligoland není nikterak přelomovým albem Massive Attack, je jen částečným posunem „někam dál“ v jejich tvorbě. Už to není trip-hop (což stejně čekal málokdo, obzvlášť po uvedení EP Splitting the Atom), ale jsou to staří dobří Massive Attack se svými charakteristickými devizami; silnou basovou linkou, střídáním zpěváků a hlavně náladou, kterou dokáží vytvořit.

Když jsem Heligoland poslouchal poprvé, byl jsem z toho rozpačitý a nevěděl, co si myslet. Album až na výjimky neobsahuje silné melodie, které by se vám zažraly pod kůži. Ale po třetím, čtvrtém poslechu jsem začal objevovat hloubky skladeb a v tu chvíli se moje mínění o albu dostalo do výrazně kladných hodnot. Nenajdete tu žádný hit typu Unfinished Sympathy nebo Teardrop, ale zároveň tu žádná skladba nepůsobí nudně, ani nevybočuje kvalitou směrem dolů, je to zkrátka vyrovnané album. Mezi nejlepší věci na albu podle mě patří songy Pray for Rain, Paradise Circus a Saturday Come Slow.

Podobné články: