Whispering of Soul, to je projekt jediného člověka, Tomáše Trykara, který však spolupracuje s dalšími muzikanty. Na jeho bandzone stránce najdete celkem 6 písní, které si můžete i zdarma stáhnout. A co nějaké album? Připravuje se? Proč Tomáš hraje sám a podle čeho si vybírá spoluhráče? To všechno se dozvíte v našem rozhovoru.

Na začátek obligátně: Jaké jsou tvé oblíbené kapely, kde hledáš inspiraci?

Poslední dobou je pro mě docela těžký hledat vzory v současných kapelách, takže ty, které uvádím, jsou spíš tak trochu tradičnější. Hodně mám rád britskou scénu jako takovou, ať už se jedná o Beatles, Verve či Oasis. Dost často teď objevuju i starší jména, jako Aphrodite’s Child, Colosseum. Baví mě psychedelie spojená s rock’n‘rollem. Ze současných například The Amorphous Androgynous nebo nedávný objev The Black Marquee, což je taková kolaborace, kde můžeme spatřit kytaristu zmiňovaných Verve, Nicka McCabea, či Jeffa Wootoma.

Proč zrovna Whispering of Soul?

Vždycky jsem chtěl v názvu kapely „whispering“ a „soul“. Takže pak už zbývala jen ta předložka.

Jak jsi spokojený s českou indie scénou, se zájmem lidí?

Bohužel, třeba úspěch na pražské indie scéně se posuzuje podle úplně špatných měřítek. Neznám scény okolních měst tak dobře, abych mohl porovnávat. Ale víc než pražské party je mi sympatičtější snažení kapel třeba z Brna, Babic, nebo Nového Strašecí.

Myslíš, že i malá, nezávislá kapela nebo jednotlivec mají šanci na našem hudebním trhu prorazit, nebo je to zatuchlý český rybníček ovládaný stejnými lidmi už několik desetiletí a nikdo nový se sem nedostane?

Tak za prvé je nutné si uvědomit, jak český hudební trh funguje. Bohužel ještě nepominula doba, kdy kapelu či jednotlivce, který je širší veřejností vnímán, stačí udělat v televizní soutěži nebo uměle postavit podle toho, co je trendy. Takhle to na mě alespoň působí. Proč by měl někdo podporovat kapelu, za kterou stojí tým lidí, a první singl je cover Karla Kryla? Do prdele s tím. Tohle přece nemůžeš podporovat. Bohužel i hudba je pořád jenom byznys. Pokud to lidi kupujou, bude to tu pořád.

Podle čeho si vybíráš spoluhráče?

Myšlenka je taková, že je jen jeden stálý člen a nepravidelně vystupují další přátelé/muzikanti. I pro posluchače je to zajímavější, protože projekt jako takový vlastně nemá úplně přesně danou formu. Na chomutovských koncertech se ale poslední dobou stává pravidelností, že se na basu připojuje Vojta Růžička.

Co tě přimělo hrát „sám“ a nevázat na sebe větší kapelu?

Především zklamání v ostatních lidech v začátcích. To je prapůvod toho, jak teď Whispering of Soul funguje.

Máš nějaký cíl, nějakou metu, které bys chtěl v hudbě dosáhnout?

Ta meta, kterou mám, se pořád posouvá. Začínáte třeba tím, že se chcete naučit jeden akord. Naposled to končilo tím, že přišlo 15 lidí na koncert. Pořád je něco, co tu metu sune dál. A to je dobře. Samozřejmě to překonávání by nešlo bez určitých lidí. Velký dík patří rodičům, Kubovi Alexovi, Heleně Čermákové a SKKS a lidem, kteří pro tu písničkářskou scénu u nás vytvářejí podmínky, lidem, kteří chodí na koncerty.

Jak skládáš? Věnuješ nějaký čas cíleně, nebo čekáš, až tě zasáhne múza? O čem píšeš?

Někdo to nosí v hlavě. Já potřebuju držet nástroj v určitý moment.

Čemu se věnuješ „v civilu“?

Kromě studia na škole a věnování se hudbě pracuju celkem rád s dětmi. Mám tady v Praze brigádu ve školce a v Chomutově pětiletou ségru. Když jsem jí v pátek pouštěl singl od The Subways, postavila si z plastových krabic bicí soupravu a za boha jsem ji nemohl vysvětlit, proč se mnou nemůže v pondělí na jejich koncert

Na bandzone.cz máš v tuhle chvíli šest nahrávek, nechystáš nějaké LP/EP?

Někdy na podzim, snad. Mám představu, která moc nesleduje současné hudební trendy. Pár hostů, spíš akustičtější. Rád bych to jednou měl jako své „Golden oldies“

Díky za rozhovor

Taky díky.

Podobné články: