Když už po nějakém zpěvákovi, nebo zpěvačce, pojmenujete svého potkana, tak na to prostě do smrti nezapomenete. Miki Berenyi z Lush měla tu čest, že 3 roky nosila její jméno také moje černá potkanice Miki. Ona i kapela už jsou v pánu, v následujících řádcích se dozvíte proč už nevzniknou další pecky jako Hypocrite, Ladykillers, nebo Desire Lines.

Všechno to začalo v roce 1987, dvě kámošky Emma Anderson a Miki Berenyi se rozhodly založit skupinu, pojmenovaly jí The Baby Machines a k mikrofonu postavily Meriel Barham. Do kapely přicházejí další hudebníci a Emma s Miki vyhazují Meriel (ta se později přidá k Pale Saints). Následuje spolupráce s Robinem Guthrie z Cocteau Twins na prvních nahrávkách a tisk kapelu, teď už nazvanou Lush, řadí do řádící shoegaze vlny.
Lush vydávají tři alba – Spooky, Split a Lovelife a po sebevraždě bubeníka (1996) už nenacházejí sílu pokračovat dál a v roce 1998 se oficiálně rozpadají.

Hráli někdy u nás?

Ano, vzpomínám si, že jsem na nich byl v takové omšelé hale v Praze a předskokany jim dělali Bast. Jestli si někdo vzpomenete, kde se ten koncert konal, připište to klidně do komentářů.

Skutečně vydali jen 3 alba?

Ano, 3 řadové desky. Album Gala je výběrem prvních EP s bonusy a Ciao! zase best of kompilací.

Co dělají Lush dnes?

Miki Berenyi je editorkou velkého časopisu, Emma chvilku vedla projekt Sing-Sing a nyní pracuje v bookingové agentuře, bubeník Chris už bohužel nežije a baskytarista Phil King hraje s Jesus and Mary Chain a pracuje ve stejné firmě jako Miki.

Zajímavost?

Lush měli štěstí na trendy, když frčel shoegaze, hráli zasněně, přišel britpop a jejich písničky byly přímočaré a svezly se na další módní vlně. Nic z toho ale holky nedělaly programově, stále si držely jasně čitelnou tvář.

Podobné články: