HEALTH se vrátili do Prahy, kde předvedli show, která by se dala popsat slovy jednoho našeho redaktora: „Koukáš, jsi při smyslech, ale kolem tebe se děje něco, co naprosto nechápeš, je to hrozně ujetý, ty od toho ale nemůžeš odrhnout oči a nehorázně tě to baví. Nevíš přesně proč, ale je to super.“ A vlastně ani nevadí, že tím původně myslel film Panique au village. Takhle totiž vypadal včerejší koncert HEALTH v MeetFactory.

Před nástupem jedné z nejopěvovanějších nezávislých amerických kapel na pódium se v prostorách určených pro publikum připravili Depakine Chrono. Kolem nich se hned rozmístil hlouček lidí, někteří z nich jen postávali s otevřenou pusou, jiní se zase pohupovali do rytmu. Křik skřípající kytary, bubeník fungující na hyper pohon a do toho kolem nás létaly úlomky paliček.

Od koncertu s Marnie Stern ještě neuběhl ani rok, přesto oba hudebníci stihli během tak krátké doby urazit další kus cesty. Depakine Chrono jsou nyní zarostlejší, odvážnější, hlučnější, melodičtější, prostě lepší. Nezastavitelná jízda, s níž do MeetFactory přijeli, zkrátka strhla. Když naši předchozí reportáž z vystoupení Depakine Chrono na Strahově komentovala zřejmě matka poloviny kapely slovy, že se ty lekce kytary zřejmě přeci jen vyplatily, pak MeetFactory toho bylo absolutním důkazem.

S o dost jemnějším zvukovým projevem se krátce na to objevili HEALTH. Přestože zvuk u dvou úvodních skladeb nebyl zrovna nejlepší, dokázala kapela zaujmout. To pravé ořechové přišlo s hitem Die Slow, kde už bylo vše v pořádku a čtveřice se rozjela, jak je v jejím zvyku. Svým typickým způsobem zaujal John Famiglietti, který už klasicky vlál do rytmu, občas hrábl do strun nebo do nejrůznějších krabiček, jež se povalovaly po zemi.

Pokud od něho někdo očekával vzhled drsňáka, byl asi na omylu. V triku s Bartem Simpsonem připomínal spíše postavu z asijského fantasy velkofilmu typu Tygr a drak nebo Hrdina. Se stejnou grácií se totiž pohyboval po pódiu, aby za ním vlály jeho dlouhé černé vlasy. Nezaostával ani zbytek kvarteta, třeba Jake Duzsik kromě svých oblíbených kreací s kytarou mlátil paličkou do bicích hlava nehlava.

Z koncertu HEALTH si ale neodnášíme jen jeho fyzickou podobu. Hlavní roli tu totiž měla hudba. Jednotlivé tracky se od sebe dost lišily, některé byly více elektronické, jiné na nás zase spustily kytarovou bouři, přesto vše fungovalo jako celek. Navíc zazněly tracky z obou LP, například Crimewave, Heaven, Death+ nebo poslední USA Boys, která zakončila hlavní část programu. A zde narážíme na největší problém koncertu.

Po přibližně čtyřiceti minutách odpískáno, konec, jde se domů. To si fanoušci nenechali samozřejmě líbit, a tak začali skandovat. Krátce nato se HEALTH vrátili, aby zahráli jeden přibližně patnáctivteřinový přídavek. Opravdu to bylo myšleno vážně? Publikum kapelu opět vyvolávalo. Přišla podruhé, tentokrát měl song asi dvacet vteřin. Scénář se tedy opakoval; odchod kapely, pískot, návrat na pódium a na závěr zhruba dvě minuty dlouhý Triceratops. Sečteno, podtrženo, s HEALTH jsme si neužili ani hodinu čistého času.

Čtvrteční večer se v MeetFactory povedl. Vlastně až na menší problémy neměl chybu. Jeho největším problémem však byl samotný přístup HEALTH, kterým se evidentně příliš nechtělo nic většího rozjíždět. Hlavně ať brzy skončíme a vypadneme. Kdoví, snad za to mohla slabá účast.

Podobné články: