To, že se newyorští násilníci Sightings na otočku nakvartýrujou do Prahy (podruhý), byla pro mě informace stěžejní asi porovnatelně, jako je pro fanoušky popkulturního striptýzu koncert Rihanny. Jakože hodně, jakože infarkt aortální chlopně..bejt teatrálnější, tak napíšu něco o události sezóny. Někde jsem četl, že událostí sezóny je ale Ples v opeře takže nebudu mystifikovat.

No ne, tak aktuální stav věci se má tak, že takovou klíčovou událostí je poslední dobou, alespoň u nás, v podstatě každá druhá akce (něco na tom bude, versus jsem až příliš optimista, co se tohohle týče), což je v kontextu pomyslnýho sání z podvratnejch prsů Tomáše Kluse apod. na smek kloboukem. Nicméně k věci:

Krátce po půl devátý do sympatickýho prostoru asi 2×2 metry feat. plachta „free Tibet“ bo co napochodavali hoši z Microvomit. Budějovická skvadra operující na náhrobku kultovních Soxoo a momentálně roztříštěná třeba ještě v Depakine Chrono (respektive bubeník hrající v obou kapelách si ten večer hodil áčko) nebo Prgnt Mtnt. Zhusta rozehranej set mě asi potřetí v životě dostal do hudebního transu a teď už teda teatrál nerozjíždim. Jejich hudba lavýrující někde na pomezí experimentálního psycho jamování a zvukovýho kolapsu měla až hypnotickej nádech. K tomu si připočítejte netradiční použití saxofonu, kterej měl zvukově blíže spíš k elektronický výbojce než saxofonu a neurotický hlukový probublávání v podstatě od začátku do konce.

Přesně tenhle podprahovej zvuk tvořil kostru celýho ne úplně krátkýho vystoupení, který se, až na poděkování na konci, celý odehrálo zádama k publiku. Kupodivu bych v tomhle ovšem nehledal ani tak aroganci jako spíš stydlivou pokoru, která s introvertnim a hodně do sebe ponořenym hudebnim jazykem Microvomit utvořila takovou hezkou, jímavou symbiózu. Bych to shrnul tak, že laťka nasazená hodně vysoko a popravdě, i kdyby se ke slovu nedostali hlavní stár Sightings, tak se neodplazim domů nespokojenej. Každopádně ke slovu se dostali, a co si budeme povídat, no..parádní to bylo.

Uším těch, kdo přišli z dlouhý chvíle netušíce o co, že jako (letmym pohledem jich moc nebylo) přeju upřímnou soustrast, protože páni předvedli regulérní znásilnění ušních bubínků. Bez skrupulí a bez soucitu. Lehce zahuhlanej zvuk vzpamatovávající se ze zenovýho noiseu Microvomit projel v průběhu koncertu cirkulárkou a očividně nadšenejm pozorovatelům tohohle dysharmonickýho kolovrátku nabídl vydatný plechový ragů. Ti, kdo maj radši jemnější (a to teď hodně hazarduju se slovem „jemnější“) polohy Sightings, se dočkali víceméně jednou až dvakrát, jinak to byl v podstatě metalovej roztěkanej skřípot.

V neoddiskutovatelnejch vrcholech setu se k tomuhle skřípotu přidaly zvráceně taneční bicí a kdo se v tuhle chvíli minimálně nekejval do rytmu, ten byl za lůzra (ano, mluvim k tomu polochrápajícímu maníkovi soustavně padajícímu do toho oranžovýho prostěradla ádvojky). Všechny tyhle pazvuky a vrzání ale v žádnym případě nezněly jako amatérskej fetiš na hluk, na to jsou Sightings po létech hraní až příliš profesionálové. Právě v tom je totiž jejich umělecký gró, a právě proto platěj za uznávaný veličiny.

Po dvou přídavcích a nějakejch těch slastnejch pivních slintech bodrýho zpěváka Marka Morgana se páni odebrali do zákulisí a tim celá tahle zvrhlá besídka skončila. V zatáčce slzička dojetí a uměleckýho naplnění a pocit „byl jsem u něčeho důležitýho“…co je víc?

Takže v kostce: letošní Ples v opeře poraženej zvukovym pornem…krásný, ne?

Foto: Jan Fryč

Podobné články: