Ze všech těch undergroundových prostor, klubů a větších sálů, které poslední dny pravidelně obrážíme, jsme se přesunuli do zcela jiného prostředí, kde nás vítala temná Vltava a hejna bílých racků vznášejících se nad hladinou. Právě takovou atmosféru nabídl JazzDock v pátek 9. prosince 2011, kde se tuzemskému publiku představil slovenský objev Gwerkova.

Ještě před ním si ale vzal slovo Daniel Špaček, známější jako Mythematica, společně s cellistkou a zpěvačkou Lucy Fillery. Jeho příjemné elektronické melodie si vzaly slovo v zaplněném sále až během pozdních hodin. Ostrov pražského jazzu tak napjatě očekával, kdy hrdinové večera konečně rozjedou svou show. Přes svůj počítač a celou řadou technických udělátek dokázal David Špaček zastoupit celou řadu hudebních nástrojů včetně kytary či bicích v prakticky nezměněných barvách zvuku. I z tohoto důvodu se proto nabízela otázka, proč bylo fyzicky zastoupeno právě cello. Zvlášť když v řadě momentů přítomnost smyčcového tělesa atmosféru nastavenou Danielem Špačkem a jeho mašinkami do značné míry narušovala a bořila cílený efekt. Skutečným přínosem Lucy Fillery byl tak nečekaně její hlas, který příjemně dokresloval atmosféru potemnělého okolí JazzDocku. Jindy ale byly zase parádní motivy potopeny podkreslujícím zvukem. A i když se Mythematice podařilo s několika kousky opravdu zaslouženě zaujmout, další puzzly zase zněly jako něco na pomezí zvukové kulisy v laciném erotickém filmu a výběrem z nákupní Top Twenty. Protože celé vystoupení trvalo snad déle než hodinu a navíc se prapodivně vleklo, bylo i na hostech možné pozorovat, jak se jejich pozornost odchyluje od pódia směrem k rozpité sklence vína.

Po vskutku úmorném čekání se okolo půlnoci dostavila i Gwerkova. Slovenské trio lze snad nejlépe připodobnit k pozdní elektronické podobě Ecstasy of Saint Theresa. A to není vůbec na škodu. Resp. nebylo by to vůbec na škodu, pokud by projekt přišel s nějakým vlastním nápadem, jímž by set osvěžil. Takhle totiž zůstává jen pachuť druhořadého b-side zmiňovaných EOST. Navzdory tomu byla Gwerkova příjemným zážitkem, který sice nijak zvlášť nedojal, ale ani neurazil. Ostatně i tak lze popsat všechny členy projektu, které si nejspíš už nikdo z přítomných v sále nepamatuje. Svůj lví podíl na tom ale nese i ovíněná atmosféra kolem stolů, které čekaly dlouho do noci, až show začne. Gwerkova do křesla nikoho neusadila, zato příjemně vykreslila atmosféru k tlachání v jazzovém podniku. Nikoliv koncert v pravém slova smyslu, spíše nenápadný background k páteční „drbárně“.

Foto: Eva Krakovičová

Podobné články: