Ve středu 11. ledna 2012 jsme se vydali na koncert kapely Toyen u příležitosti oslavy jednadvacátých narozenin klubu Rock Café. Gratulantů se dostavila spousta, až jsme se strachovali, jestli Toyen jakožto první hrající kapelu vůbec stihneme. Naše obavy se naštěstí ukázaly býti zbytečnými. Nakonec jsme měli před začátkem koncertu ještě dost času si prohlédnout výzdobu, na které si dali organizátoři záležet, klub pro velkou událost pěkně vyparádili. Dvoupatrový prostor Rock Café rozdělili na nebeskou a pekelnou část. V nebi jsme se zbytečně nezdržovali a rovnou jsme se vydali vstříc šlehajícím plamenům pekla, kde nás přivítal hlas démonického Petra Chromovského v doprovodu ostatních tří členů kapely v typickém složení kytara, baskytara, bicí.

Mé první setkání s Toyen na jejich loňském koncertě v Paláci Akropolis bylo jako rána mezi oči. Tu taky většinou vůbec nečekáte a jste po ní nějakou dobu slušně omámení. Byla jsem předem připravena na to, že půjde o dobrý koncert. Nikdo mě ale neupozornil, že uslyším jak zní melancholie, hudební krásno. Při těchhle koncertech člověk přepíná na snový režim.

V Rock Café mě s prvními kytarovými tóny opět zavalila obrovská vlna nostalgie a melancholické nálady, což příliš nedává smysl, vzhledem k tomu, že jsem v době největší slávy Toyen ještě tahala kačera. Pro koho ale musel být koncert nostalgický určitě, byla sama kapela. Rock Café se stalo na přelomu osmdesátých a devadesátých let domácí základnou skupiny a nastartoval její kariéru díky koncertu v roce 1990, který viděl Scott Murphy, novinář a pracovník marketingu TV ABC, budoucí promotér a sponzor Toyen. Právě on se postaral o první koncertní turné po USA. Nabízí se napsat, že si kapela na tyto časy zavzpomínala. To by ovšem mohlo vyznít jako kdyby zkomírající labuť chytila poslední dech, ale tak to není. Máme před sebou labuťě v plné síle, které mají ještě hodně co nabídnout, přispět svou originalitou současné tuzemské hudební scéně a vnést do ní více svěžesti a energie než mnoho teenagerovských kapel.

Na tomto koncertě k tomu ale bohužel nebylo tolik prostoru. Celý večer byl koncipovaný jako oslava, kde byly koncerty spíše jen přidanou hodnotou. Tlachající hosté se sklenkou v ruce přecházeli sem a tam, pendlovali mezi nebem a peklem. Nešlo tedy o moc soustředěný poslech. Na jednu stranu je ale dobře, že se posluchači postupně prostřídali. Všichni najednou by se dolů do sálu stejně nevešli a takhle aspoň doufejme mnoho průchozích kapelu objevilo. Většinu hostů kapela evidentně zaujala, protože se jich před pódiem s přibývajícím časem hromadilo stále více. Nakoukli, spadli do pekelného kotle a zpět do nebe už se nevrátili. Toho času bohužel nebylo mnoho. Vzhledem k počtu kapel byla pro vystoupení vymezena zhruba hodinka, a tak nám byla naservírována jen ochutnávka toho nejlepšího včetně největších hitů Last Free Swans! a Po stopách zmizelých železnic. Jsme každopádně rádi, že jsme si mohli Toyen po delší době znovu poslechnout. Jde o návrat, který má smysl. Více se ale přece jen těšíme na jejich samostatný koncert.

Foto: Dušan Krejdl

Podobné články: