Kdo trávil sobotní večer v Praze, měl jasno. Na Sedmičce hráli britští The Computers a navíc jsme slibovali Dead Pope’s Company v sestavě s novým kytaristou a obměněným materiálem. Něco po půl osmé jsme tedy dorazili do klubu, abychom zjistili, že není narvaný. Ulevilo se nám, pořadatelé na to asi budou mít jiný názor, my jsme ale možnost nadýchat se čerstvého vzduchu mezi sety uvítali. Na pódiu v tom čase dohrávali Birds & Wolves nějakou předělanou českou taškařici, tak jsme zatím šli obhlédnout merchandise. Ten se sestával z několika slušných triček, vynikající tašky, pár nepovedených triček (třeba s hřebeny na zádech, ty ještě šly, ale předek byla nuda), pak vinylů a CD. Vše à la The Computers.

To už si ale Sam z DPC ve svých bílých balerínkách zapojoval basu, tak jsme se přesunuli k pódiu, abychom pořídili pár fotek a podívali se, co nového nám kapela do Prahy přivezla. A bylo to jasné hned od začátku, překopaný setlist plný nových věcí, nový kytarista a druhý zpěvák v jedné osobě a pak taky kopec smůly. Nevím, co přišlo dřív, ale bubeník zlomil paličku a novému kytaristovi praskla struna. Ani ty balerínky Sama neposlouchaly, tak nakonec skončily v rohu pódia. Jedno se mi líbilo hned od začátku, žádné zbytečné pauzy, stopky, jedna píseň zapadala do druhé. Novinky jsou živější, je to celé víc rock’n'roll a k tomu ty průšvihy prostě patří.

Přesto, že to bylo pro me nejrozpačitější vystoupení Dead Pope’s Company za tu dobu, co je znám, bavilo mě daleko víc, než ta předešlá. Důvod? Těch je víc, tak za prvé zvuk – zdá se mi, jakoby druhý kytarista šetřil jednostrunnými vyhrávkami a jeho beglajty pomáhají rytmice. Vícehlasy, když DPC nezpívali najednou, byla radost to poslouchat, a i když Kysla dělá pokaždé jen křoví, i on si zaslouží vytáhnout na denní světlo a pochválit.

Následovala nečekaně dlouhá pauza, do klubu přišla další várka nových lidí a teprve kolem 21:20 začali The Computers. Na kapelu ale zapomeňte, ta dělala zpěvákovi Alovi jenom hudební křoví. Kdyby v ruce nedrželi nástroje, nebyli by ani na pódiu potřeba. Screaming Al všechno obstaral sám, skákal, plival, lezl ke stropu a neskutečně šíleně řval do mikrofonu přes svoje spocené vlasy. Když jsme si šli odpočinout od hluku beden doprostřed klubu, nelenil, vzal mikrofon i se stojanem a vyrazil s ním za námi, aby nakonec skončil i s kytarou na barové stoličce a řval zpátky do sálu na kapelu. Tak to by šlo. Po půl hodině bylo vymalováno, ale není se čemu divit, průměrná délka písniček The Computers je 2:20. Do povinné desáté večer se nakonec po krátkém vytleskávání vešly ještě tři přídavky.

A ještě dodatek, jak viděl vystoupení The Computers Sam z Dead Pope’s Company: “Upřímně The Computers jsou podle nás přesnou definicí slova rokenrol – ostrý kytary, bicí jak hodinky a frontman, kterej rozhýbe i mrtvolu snad jen s výjimkou pražskýho publika, který mi oproti brněnskýmu připadlo lehce povadlý, ale můžeme to shodit na počasí nebo na fakt, že v Praze je prakticky každej den nějákej koncert [:-)] bla bla bla.. Hráli jsme s nima před pár měsíci v Brně a už tam jsme si padli do oka. Upřímně jsem nečekal, že budou tak v pohodě, protože když je kapela měsíc na turné, tak se samozřemně podepíše i únava a jeden den volna se víc než hodí, ale Počítače si při dnu volna na turné s The Subways ještě zajedou zahrát do Brna. Navíc jsou to sympaťáci, kteří se po koncertě baví s fanouškama, prodávají merch a září úsměvem.. Jsme rádi, že jsme si s něma mohli zahrát a užít si super veřer na Sedmičce.”

Foto&Video: Dušan Krejdl