Poslední dobou se těším na koncerty v Paláci Akropolis, jednak je tam vždy příjemně teplo (někdy až moc), podzemní polobludiště vyhovuje mému skrývačskému naturelu a hlavně je zde velmi slušný zvuk. Líbí se mi i nasvícení scény, při kterém nemusíte kapelu na pódiu doslova hledat v slabém modrém (v horším případě) nebo pouze červeném (v ještě horším pro DSLR) světle. Tak tomu bylo i při koncertě skotských Haight Ashbury, ale nepředbíhejme.

Nejprve vás seznámím s milou osůbkou, jejíž jméno je Olga Königová, alias Ille, a jde o zpěvačku a klavíristku českolipské Obří broskve. Ta si výhody výborné akustiky vysloveně užila a udělala z čekání na hlavní hvězdy večírek plný barevných dortíků, v podobě svých vyšperkovaných skladeb. Jejich nálada oscilovala někde mezi písničkami Lenky Dusilové a písničkářky Suzanne Vega. Metronom s taktem nad 120 BPM nebyl potřeba. Šlo o ideální kolekci do chladného a zamračeného počasí, jaké teď nad metropolí vládne. Ille působila blahodárně jako horký čaj s citrónem, který svíráte unavení po práci v rukavicích někde u stánku s rychlím občerstvením.

Sál se rozsvítil, reprodukovaná muzika prořízla nastalé ticho a lidé odešli na bar pro sklenku (plasťák) něčeho studeného. Není divu, v Akropoli bylo ten večer skutečně horko. Za pár minut se ale na pódiu objevila dvojice žen s mužským kytaristou a Haight Ashbury se pustili do svého vystoupení.

Byli to sympaťáci od pohledu, obě dámy celý koncert stály u svých mikrofonů a obsluhovaly nástroje. Jediné pohyby, které jejich těla vytvářela, bylo máchání rukama a změny obličejové mimiky při zpěvu, jinak se za celou dobu ani nehnuly z místa. Jindy byste takový přístup odzívli, ale Haight Ashbury si nás dokázali podmanit. Na jedné straně za to mohly dokonale sladěné vícehlasy obou dam, na straně druhé pak Scottova kytara, na které i bez hlučných zesilovačů vyluzoval hutné tóny. Inspiraci pro své písně Haight Ashbury našli ve starých keltských melodiích, bluesové muzice 20. století a v neposlední řadě také v popu přelomu 60/70 a také 80/90 let.

Hity jako Favorite Song, Alphaalpha a Freeman Town rozhýbaly poklidné publikum, které přijalo dobře i táhlejší a hodně dlouhé skladby. Také novinka Sophomore zabrala a nám se podařilo natočit další skoro šest minut dlouhý skvost nazvaný Free Love, který pochází z druhého alba Haight Ashbury. V pondělí nás v Paláci Akropolis čekalo milé setkání s nenápadnou kapelou, která dělá velmi nápaditou muziku.

Foto: Eva Krakovičová

Podobné články: