Pražská kapela LUS3 se po vydání EP Aplaus konečně dostala k nahrávání plnohodnotného LP. Jak jsme se dozvěděli v loňském videorozhovoru, producentem desky je Amák (bývalý člen Sunshine), se kterými LUS3 absolvovali koncertní šňůru. Nová deska dostala název dot.coma a její křest se uskuteční v pondělí 23. dubna 2012 v klubu Roxy v rámci Free Mondays. Jak deska vznikala a co symbolizuje její název, se dozvíte v našem rozhovoru s frontwoman Veronikou.

Naposledy jsme spolu mluvili před rokem, tehdy jste s Amákem začínali nahrávat. Co se za ten rok stalo a co se od té doby změnilo?

Tak to nejdůležitější je, že deska je hotová! Za tu dobu se událo spoustu věcí. Naposledy jsme spolu mluvili v době, když jsme s Amákem u Jakuba doma připravovali pracovní dema. Amák v té době ještě neměl vlastní studio, rozpracováno bylo přes dvacet písniček. Přes léto se na desce moc nedělalo, Amák si stavěl studio a my každý víkend hráli na festivalech. Pořádně se pokračovalo až na podzim. Museli jsme se rozhodnout, na jakých písničkách budeme dál pracovat, a které zatím uložíme k ledu. Vznikly také nové songy, hledali jsme ty pravé zvuky, měnily se vokální linky, basy i kytary, až všechno postupně vykrystalizovalo ve výslednou podobu desky.

LUS3 za svou kariéru zažili spoustu změn v sestavě. Jste teď už stabilní?

Doufáme, že už takhle vydržíme navždy . Posledním čerstvým přírůstkem je bubeník Petr (mimochodem hraje taky ve skvělé kapele The Dogsbodies). Potřebovali jsme také trochu snížit věkový průměr kapely .

Veroniko, nehodláš se na koncertech po dlouhé době zas vrátit k base?

V některých nových věcech si sem tam přehazujeme nástroje, takže možné to je.

Otázka k názvu nové desky je obligátní, takže: Proč právě dot.coma?

Je to taková slovní hříčka a má víc významů. Prvotně se vycházelo od tečky, ukončení jedné kapitoly. Zároveň to odkazuje na současnost, kdy je všechno tak online. A nejsme náhodou už dávno v kómatu? Každý si v tom může najít to svoje.

První LP je venku, všechno je hotovo. Jak se cítíte?

Jsme rádi, že je deska hotová a jsme s ní spokojení. Úleva a nervozita jsou tu samozřejmě také. Teď jsme zvědaví na reakce fanoušků a recenze hudebních publicistů.

Hrajete spolu už dlouho, první desku ale vydáváte až teď. Co bude dál?

Sláva a bohatství! Ne, teď se chystáme na křest desky, který proběhne už v pondělí 23. dubna v Roxy v rámci Free Mondays. Připravujeme speciální projekci, zazní všechny písničky z desky, CD bude k dostání ve fyzické podobě a k tomu úplně nový merchandising. Večer zahájí No Good Ok z Plzně a po nás bude afterparty s Qota DJ’s. Dál chystáme klip k singlu Dolly’s Gonna Love You, který bude režírovat Jiří Andrle, který dělal klipy třeba pro Luno a Charlie Straight. V létě nás čekají festivaly a na podzim chceme jet propagovat desku do klubů.

Podle ukázek Amák váš typický zvuk nezměnil, co vám ale během nahrávání desky předat stihnul?

Myslíme si, že Amák jako producent celkový zvuk desky určitě hodně ovlivnil. Na ten rok, co jsme desku dělali, se Amák stal jakoby dalším členem kapely, který kecá prostě úplně do všeho. Na začátku byly písničky, které v procesu nahrávání doznaly výrazné změny. To, že tam stále slyšíš náš zvuk, je dobře a bereme to jako lichotku.

Jaký máte vůbec pocit z nahrávání s producentem? Zopakujete si to u příští desky zase, nebo si materiál radši natočíte sami?

Určitě je dobré nahrávat s producentem. Přece jen na věc nahlíží trochu jinak a má nějakou konkrétní představu, kam chce kapelu posunout a jaký zvuk má mít. Takže určitě bychom chtěli dělat další desku s producentem.

V našem loňském rozhovoru jste zmínili, že turné se Sunshine vám ukázalo, že ani velké kapely to u nás nemají jednoduché, což mě vede k otázce, jak velkou kapelou chcete být? Vyhovují vám kluby, nebo by vám nevadilo párkrát ročně se podívat na nějakou větší stage?

Lehké to nemá nikdo, a jak tady u nás šlape hudební „business“, dobře víš. Ani na relativně velké kapely lidi prostě nepřijdou, nebo jich nepřijde dost. Ve velkém lidi chodí na kapely, které jsou, jak to říct, prostě lidové, což s sebou přirozeně nese nutnou dávku průměrného nevkusu. Většina kapel se pak dostává až na hranici nějakého racionálního fungování. Ale to se dostáváme někam jinam… Zpátky k otázce. Kluby nám samozřejmě vyhovují, ani hraní na větších podiích nám ale nevadí. Chceme se vyvíjet a být větší, než jsme.

Na závěr jedna trochu filozofická související s vydáváním desek u nás: má cenu u nás ještě dnes vydávat fyzicky CD? Nebo je lepší se spolehnout na digitální release s limitovanou edicí vinylů pro fajnšmekry a CD nechat zmizet v technologickém propadlišti dějin?

My jsme skončili u toho, že kromě digitální podoby, kterou nám zajišťuje Supraphonline, máme i fyzická CD. Smysl to má. Určitě se najdou fanoušci, kteří si CD na koncertě koupí, je to artefakt a hezká věc. Bavíme se tady ale samozřejmě o pár stovkách kusů. Neděláme si iluze. Jestli naše album bude někdo poslouchat, bude to spíš ve formátu mp3.