Před tropickým vedrem, které nás v pátek 11. května 2012 dusilo, jsem se večer rozhodla ukrýt v pražské MeetFactory. Nebyl to ovšem nejlepší nápad. Když jsem při příchodu viděla zástupy lidí štrádujících si to směrem k továrně a uvědomila si, jaký druh večírku nás dnes čeká, jednoduchými počty jsem došla k závěru, že teplota uvnitř klubu patrně překoná rekord z roku 1866, který odpoledne naměřili meteorologové v pražském Klementinu.

Dlouhou páteční noc otevřeli Real Transported Man. Jednočlenný projekt Richarda Tauchmana se nám zde představil ve své koncertní podobě rozšířené o šest dalších muzikantů, kteří se na pódiu střídali jako na běžícím pásu. A s každým takovým střídáním to vypadalo, jako by před nás předstoupila nová kapela. O klidný rozjezd se postarali Thom Herian (bicí) a Ondřej Čtveráček (saxofon). Mikrofonu se jako první ujal MC Vaant. V průběhu dvou songů pánové společně donutili naprostou většinu čím dál přeplněnějšího sálu, aby si spokojeně podupávala do drum’n'bassových rytmů. Singlem Shake se s námi přivítala Slovenka Linda Hammelová aka Lindee. Pod její nadvládou se z pódia chvílemi linul víc trip-hop než drum’n'bass nebo dubstep. Přirovnání jejího zastřeného altu k Beth Gibbons si v některých momentech nelze odpustit.

Set nám rozdělila na polovinu čistě instrumentální nu-jazzová přestřelka Thoma Heriana a Ondřeje Čtveráčka, opět skladba z úplně jiného soudku, v níž je hlavní přísadou improvizace s ozvěnami Candy Dulfer. Instrumentální čarování za záře temně červeného světla vyvolalo docela depresivní náladu, do které jako blesk z čistého nebe vlétl Gary Rostock s bezstarostnou taneční peckou Let My Love Shine on You. Garyho pobyt na stagei vždy sliboval zaručenou dávku energie, která ten večer rozhodně byla potřeba. Dalším milým zjevením na scéně byla andělská Sára Vondrášková, na kterou průměrný návštěvník pražských koncertů narazí poslední dobou několikrát do měsíce. Od alternativního Floexe a vlastního projektu Never Sol si odběhla vypomoct Real Transported Man a opět to dopadlo na jedničku. Sára je zkrátka sázkou na jistotu. V poklidnějších kouscích, které si s Real Transported Man vystřihla, působil její hlas jako poslední dílek puzzle, který dokonale zapadá a souzní s celkovým obrázkem hudby. Principál celého drum’n'bassového cirkusu Richard Tauchman vše po celou dobu se spokojeným výrazem sledoval a nenápadně koordinoval ze svého stanoviště v zadní části pódia. Všichni hosté dohromady se s námi rozloučili songem Real Transported Man Gonna Get Away a uvolnili pódium hlavní hvězdě.

Projekt Real Transported Man nabídl opravdu pestrou směsici žánrů a nálad, skvěle oživil drum’n'bass a dubstep živými elementy. Každému z hostů se podařilo vyvolat na pár minut úplně jinou atmosféru. Spíše poslechově a hudebně laděné debutové album Time 2 Share tak obstálo na jedničku i v živém provedení. Pro dokonalý zážitek by možná nebylo na škodu, kdyby si pro příště Real Transported Man trochu vyhráli s projekcemi, které by podtrhly celkový dojem. Ty stávající totiž vypadají jako z Windows Media Playeru.

U hlavní hvězdy večera, zakladatele legendární formace UNKLE, Jamese Lavella, tomu bylo přesně naopak. Slibovaná vizuální show byla hezky do detailu zpracována, psychedelické tvary se střídaly s reálnými výjevy, ovšem s pestrostí audio složky to bylo o něco horší. Jednotlivé části setu na sebe navazovaly natolik, až to svádí k tomu napsat, že se do sebe slévaly. Kdo se těšil na to, že si poslechne písně kapely UNKLE v nepříliš změněné podobě, ten se nedočkal. Z původních Burn My Shadow, Natural Selection nebo The Answer zbyly opravdu jen na kost ohlodané motivy propojené úderným dvoudobým beatem. Proto jsme ale přišli. Originální UNKLE jsme měli možnost slyšet loni v KC Vltavská, tentokrát jsme chtěli party a té jsme dostali dvojitou porci. Návaznost jednotlivých Lavellových opusů nedovolila rozpálenému davu ani na chvíli vydechnout. Pokud se Lavellovi přeci jen někdy zdálo, že se publikum fláká, rozmáchlými gesty jej vyzýval k akci. Pobízení ovšem nebylo potřeba zhruba od třetího remixu, kdy si vzal Lavelle na paškál Daft Punk a jejich hitovku Harder Better Faster Stronger a kdy teplota uvnitř MeetFactory několikanásobně překonala teploty venku. Celou dobu nezbývalo než obdivovat, jak Lavelle dokáže set odehrát s kulichem na hlavě. Projektu UNKLE Sounds by určitě slušelo venkovní hraní, jistě by neměl problém roztancovat desetitisícový dav. Uvidíte-li jej tedy v line-upu některého z blížících se letních festivalů, rozhodně neváhejte.

Foto: Josef „Josh“ Slavíček (zdroj: United Islands)